Plzeňský kraj - turistů ráj (turistický portál Plzeňského kraje) 
JaroLétoPodzimZima

Za klenoty Nepomucka

Za klenoty Nepomucka

Navštivte za jeden den město sv. Jana Nepomuckého s novou expozicí věnované Zelené Hoře a Černým baronům, někdejší slavný klášter Cisterciáků vypálený Janem Žižkou, zámek, v němž vládl major Terazky.

 

TIP NA VÝLET - TURISTICKÝ ČI CYKLOTURISTICKÝ VÝLET "ZA KLENOTY NEPOMUCKA"
Tento zámek nejedenkrát přepisoval historii českých dějin a byl zde také nalezen Rukopis zelenohorský či ustanovena Jednota zelenohorská, a shlédněte přitom cestou mnoho dalších zajímavostí, např. místa spojená se svatovojtěšskými legendami či místa pradávných bitev. Těšíme se na Vaši návštěvu…
(aktualizováno 1. 5. 2008)
- výlet lze uskutečnit (byť s omezeními) takřka po celý rok, avšak vzhledem k tomu, že zámek Zelená Hora je v současnosti otevřen pouze o víkendech odpoledne zhruba od června do září, doporučuji si výlet naplánovat na sobotu či neděli v těchto měsících, s přihlédnutím k následujícím otev. dobám:


• Otevírací doba infocentra Nepomuk
• Otevírací doba Muzea a galerie Nepomuk


(vícedenní výlety či delší trasy pro cyklisty viz. níže)
Jednodenní výlet /sezóna 2008/:
Hlavní zastávky (nadmořská výška v metrech):
Nádraží Nepomuk (436) - město Nepomuk (439) - Klášter (429) - Zelená Hora (536) - Nádraží Nepomuk (436)
Trasa celkem zhruba 12 km, vede po nerušné asfaltové komunikaci, chodníku a lesní pěšině, převýšení 107 metrů
Přibližný rozpočet pro jednu dospělou osobu vlakem z Plzně:
- zpáteční jízdenka PLZEŇ HL.N. - NEPOMUK (Kč 58,- + kolo [Kč 20,-/vlak]), většina spojů od Plzně i Č.Budějovic umožňuje přepravu kola jako spoluzavazadla.
- zakoupení pohlednic, publikací či jiných suvenýrů o Zelené Hoře či Nepomucku v Infocentru v Nepomuku
- vstupné do Muzea a galerie v Nepomuku (na většinu výstav dobrovolné vstupné)
- oběd v restauraci Švejk Restaurant Nepomuk či občerstvení v supermarketu Norma
- vstupné na zámek Zelená Hora a výstavu Stavby ve stavbě (Kč 40,-)
- případné občerstvení v restauraci „Hotel Dvorec“ u nádraží či v hostinci „Na Vyskočilce“

Víkendové otevírací doby:
Zámek Zelená Hora (o víkendech červen-září = 13.30–17h)
Švejk restaurant Nepomuk (10-22h)
Hostinec "Na Vyskočilce" (sobota 14-23h, neděle 16-23h)
Restaurace Hotel Dvorec : (sobota 10- 24h, neděle 10–22h)
Důležitá telefonní čísla a kontakty:
POLIKLINIKA NEPOMUK – Na Vinici 487. Tel.: 371 519 511, Záchranná služba: tel.: 155, 377 330 131
Jízdní řády a informace o spojích: www.vlak-bus.cz, tel.: 377 322 079, 840 112 113
Zámek Zelená Hora - tel.: 371 591 153, 724 181 253. www.zelenahora.cz
Informační centrum Nepomuk: Nám. A. Němejce 126 – tel.: 371 591 167, 721 418 768, e-mail: infocentrum@nepomuk.cz
Muzeum a galerie Nepomuk: Nám. A. Němejce 126 - tel.: 371 592 546
Švejk restaurant Nepomuk: Nám. A. Němejce 69 - tel.: 371 580 371, 603 827 175
Hostinec „Na Vyskočilce“ - tel.: 371 591 684
Restaurace Hotel Dvorec - tel.: 737 150 633, 777 606 024


Pojedeme-li z Plzně, je vhodné zvolit např. rychlík R 363 PETR VOK - odjezd z Plzně hl.n.: 8:03h, který umožňuje přepravu kol v připojeném voze (avšak v omezenému počtu – rezervace [Kč 30,-/kolo] nejpozději dvě hodiny před odjezdem, doporučuji rezervovat např. den předem na pokladně), vlak nestaví v žádných jiných stanicích a cesta na nepomucké nádraží potrvá tedy pouhých 28 minut (34 km). Popř. rychlík č. R 665 JAKUB KRČÍN - odjezd z Plzně hl.n. 10:03h, který umožňuje přepravu kol jako spoluzavazadla (bez rezervace). Doporučuji se také předem informovat o případných výlukách spojů. (Z Plzně rovněž vede značená cyklostezka č. 31 /přes Blovice/).
Nejednoho turistu, který vystoupí z vlaku jistě překvapí, že vlakové nádraží NEPOMUK se ve skutečnosti nachází v přidružené obci Dvorec, vzdálené od samotného města zhruba 2,5 kilometru. Obec Dvorec, dříve zvaná "Železná Huť", zde vznikla totiž u železných hutí, založených r. 1824 majitelem zelenohorského panství - Františkem Gundakarem z Coll.-Mansfeldu. Tato obec je dnes známá především díky místnímu pekařství a cukrářství Jana Pondělíka /podniková prodejna se nachází zhruba 100 metrů od nádraží a je otevřena o víkendu jen v sobotu dopoledne/. Hned za budovou nádraží nalezneme první turistické a cykloturistické ukazatele, popř. orientační mapy jihu Plzeňska. Po zelené turistické značce se vydáme vstříc městu Nepomuk, přičemž míjíme budovu někdejšího hotelu Dvorec (dnes restaurace), jehož budova je po levé straně. Zanedlouho se napojíme na okresní silnici směřující od Vrčeně, odbočíme vlevo (stále po zelené), zde spatříme vlevo u cesty pěkný křížek, a po pravé straně se záhy objeví zámek Zelená Hora. Pokračujeme dále a za posledními domy obce Dvorec se naše cesta před lesíkem rozdvojuje (ohlédneme-li se zpět, spatříme malebnou krajinu, jíž vévodí vrch Štědrý /668 m.n.m./ jehož nitro údajně skrývá bájné poklady), vlevo odbočuje hlavní silnice k městu. Avšak my pokračujeme nadále rovně do vršku lipovou alejí po silnici či chodníku vedoucímu podél ní. Zanedlouho se u zděné kapličky z roku 1879 rozchází chodník se silnicí, doprava po silnici vede k Zelené Hoře, my jdeme po cestě rovně k městu. Po několika krocích staneme na hřebenu zdejšího vrchu - mezi obytnými domy města Nepomuk. Zdejší místo se nazývá "Na Vinici", snad dle viníků či vinice cisterciáckého kláštera. Cesta nyní klesá a my se brzy opět napojíme na silnici, podél níž vede chodník. Brzy po pravé straně spatříme místní polikliniku, vlevo přes cestu pak areál nové základní školy. Za ním se cesta opět rozdvojuje, my pokračujeme stále rovně. Vpravo se nachází budova Sokolovny (dnes sál a restaurace). Za ní je po pravé straně na začátku Zelenohorské ulice k vidění Stará zelenohorská pošta (mohutná budova z r. 1746 dle plánů K. I. Dienzenhofera (postavená na starších základech), dle tradice zde vždy při návštěvě města přespávali panovníci. Sídlem pošty byla až do r. 1843, poté přešla lesnímu úřadu a dnes je zde možnost ubytování). Zelenohorskou ulicí dojdeme záhy až k hornímu cípu Nepomuckého náměstí. Na levé straně zde navštívíme městské informační centrum (budova původní městské radnice /do r. 1911/ ), kde dostaneme praktické informace o městu i okolí, můžeme si zde nabrat různé mapky, prospekty o městu či zakoupit turistické či cykloturistické publikace, popř. pohlednice, publikace či jiné suvenýry o Zelené Hoře či Nepomucku. Hned vedle se nachází vchod do nepomuckého muzea, kde je k vidění nová expozice s názvem Zelená Hora a Černí baroni (vzhledem k tomu, že zámek nemá žádné exponáty), dále pak síň nepomuckého rodáka a tvůrce opony plzeňského divadla J. K. Tyla - A. Němejce. V neposlední řadě je zde sbírka lidových a panských předmětů z Nepomucka, předměty věnované historii města Nepomuku, či expozice věnovaná sv. Janu Nepomuckému.
Dle pověsti se modlil sv. Vojtěch r. 992 na tehdy ještě suchém vrchu v dobách velkého sucha, brzy na to prý začalo pršet a vrch se zazelenal (odtud Zelená hora). I pod horou trochu Pomoklo, tudíž vesnička zde založená byla nazvána Pomukem. Kámen, na němž se tak mělo stát, se dodnes nachází v Zelenohorském kostele.
Kousek pod muzeem se naproti přes cestu nachází Městská radnice, vedle ní je bývalý městský pivovar, a celou horní část náměstí zaujímá Stará nepomucká škola (z r. 1865, která sloužila svému účelu až do r. 1995, a jejíchž prostor nyní využívá muzeum). Vpravo za školou se nachází rodný dům A. Němejce, označený pamětní deskou. Na celé ploše náměstí i jinde (např. v proluce nad kostelem sv. Jana) spatřujeme různé kamenné sochy, které zde vznikají na sochařských sympóziích. Na náměstí se nachází turistické ukazatele, „mluvící“ informační tabule a mapa města, kašna z r. 1867 se sochou P. Marie či novodobá socha sv. Jana. Spodní část náměstí hyzdí nákupní středisko, pod nímž spatříme kostel nejznámějšího nepomuckého rodáka - sv. Jana (vystavěný zde v letech 1734-1736 dle plánů K. I. Dienzenhofera), který byl prý vyzdvižen namístě jeho rodného domu. Půjdeme-li touto ulicí dále po modré turistické značce, dojdeme k dalšímu nepomuckému kostelu - sv. Jakuba, ve kterém se nacházela i rodinná šternberská hrobka (ve spodní části zdi kolem kostela je vystavěna obraná bašta, dokazující, že kostely měly i funkci ochrany obyvatelstva) . Tento gotický stánek ze 12.-13. stol. je dokladem stavební činnosti (ne)pomuckého kláštera, k němuž se záhy vydáme. Vedle kostela sv. Jakuba se nachází barokní budova Arciděkanství z roku 1678, opatřená vpravo slunečními hodinami. Před ním stojí sloup sv. Vojtěcha z r. 1672, jenž původně stál na náměstí. Zde je Přesanické náměstí, které bylo kdysi samostatnou obcí, podobně jako osada Pomuk (po jejich sloučení v roce 1384 došlo k přejmenování na Nepomuk, a roku 1413 povýšil král Václav IV. Nepomuk na město). Kousek pod kostelem sv. Jakuba spatříme u "špitálského" rybníčku kapli sv. Jana Nepomuckého z roku 1878, postavenou zde kolem barokní sochy tohoto světce z pol. 18. stol. Poblíž rybníka stojí také bývalá kaple Božího těla z konce 17. stol /dnes obytný dům/. Horní část Přesanického náměstí pak uzavírá "Dům U lípy" - statek s vraty do dvora na pravé straně. Jedná se nejspíše o nejstarší dům ve městě z konce 14. století, kde kdysi byl i hrdelní soud. Půjdeme-li podél hlavní silnice dále, narazíme zhruba po 200 metrech na supermarket "NORMA", kde je možné zakoupit občerstvení (máte-li s sebou fotoaparát, lze odtud pořídit unikátní snímek kostela sv. Jana, mezi jehož věžemi je zámek Zelená Hora), popř. se vrátíme zpátky na náměstí, kde doporučuji se naobědvat či občerstvit naproti Infocentru ve stylovém Švejk restaurantu, kde kdysi byl také vyhlášený zájezdní hostinec "U Zeleného stromu".
Abychom nešli proti toku času a podívali se nejdříve na zbytky kláštera, který byl vládcem okolní krajiny mnoho let před Zelenohorským panstvím, ale také proto, že zámek Zelená Hora otevírá své brány až ve 13:30 h, vydáme se nejprve do obce Klášter, současného vlastníka zámku. Z nepomuckého náměstí sejdeme pod Městskou radnici a po červené značce Zelenodolskou ulicí se vydáme k obci Klášter. Záhy vlevo spatříme kapli "Šlépěje sv. Vojtěcha" z r. 1682, vystavěnou zde u otisku chodidla tohoto světce. Směřujeme stále po silnici podél potoka Muchovka a za Čistírnou odpadních vod se záhy napojuje silnice od Zelené Hory, my pokračujeme rovně stále po červené značce. Kolem paty vrchu Zelená hora se zde dodnes dochovala na mnoha místech silná zděná terasa, jenž kdysi chránila samotný přístup ke klášteru, který byl znesnadněn také močály a rybníky, táhnoucími se po dnešních loukách od Nepomuku až k obci Klášter. (údajně se po nich na loďkách vozil i sv. Jan, a tyto močály byly vysušeny teprve až ve 2. pol. 19. stol.). Již zdálky na nás svítí novým nátěrem "Červený most",opředený celou řadou pověstí. Jedna z nich praví, že r. 1450 se zde odehrála bitva mezi Jiřím z Poděbrad a strakonickou jednotou (kde byla první brána bývalého cisterciáckého kláštera) s takovou urputností, že i potok Muchovka (dříve Mnichovka) zde protékající naplnil se krví poražených. Vždy, když se blíží výročí této krvavé půtky, je prý v noci slyšet u Červeného mostu vedoucího přes onen potok nářek pobitých a raněných, kteří tu nejen umírali bez pomoci a slitování, ale byli prý i zlověstně dobíjeni a mučeni za strašlivých zvěrstev. (Červený most, stál-li zde tehdy vůbec, byl nejspíše ještě dřevěný. Z cihel a kamene byl vyzdvižen nejspíše až v 17. stol. a konečná podoba pochází zřejmě ze čtyřicátých let 19. století). U červeného mostu odbočuje červená značka přes něj vlevo, my pokračujeme dále rovně po stejné silnici, po které jsme přišli.

Zhruba po kilometru dojdeme ke hrázi rybníka (možnost koupání), z něhož vytéká řeka Úslava. Za ním již spatřujeme obec Klášter, vzniklou kolem roku 1564 na gruntech kdysi slavného cisterciáckého kláštera, založeného zde kolem r. 1145 z rozkazu knížete Vladislava I. (či jeho bratra Jindřicha). Zdejší klášter se stal vládcem celého zdejšího kraje, vlastnil přes 100 vesnic a 3 města (Blovice, Nepomuk, Plánice). V severním rohu konventu pak stál "Chrám Svatého tajemství", který měl údajně zlatou střechu. Klášter platil třetí nejvyšší královskou berni. Zasahoval v jednání u královské koruny a vedl korespondenci dokonce i s papežem. Avšak v dubnu 1420 byl (ne)pomucký klášter vypálen husity pod vedením Jana Žižky. Klášterní majetek včetně Zelené Hory byl poté odňat kněžské vládě a byl předán do rukou světských, konkrétně Bohuslavovi ze Švamberka (Mezi další šlechtické rody které ná zámku sídlily, patřili pak ještě např. Šternberkové, Martinicové, Colloredo – Mansfeldové a zámek byl prodán Auerspergy manželům Plavcovým v r. 1931. Další kupec /Karel Blažek/ již neuhradil státu převodní poplatky a zámek byl zkonfiskován a po 2.sv. válce předán do užívání armádě). Tolik stručně z historie. Již u zmiňovaného rybníka u obce Klášter spatřujeme starý kamenný most, zřejmě první pozůstatek klášterních budov. Zde stávala druhá brána klášterní. Tato brána vedla do klášterního opatství a pozůstatky zdí kolem brány můžeme spatřit po levé i pravé straně dodnes. Za místním hostincem se nachází další stará klášterní budova, kterou byl mlýn, z něhož se dodnes dochovala několikrát přestavěná ubytovací budova. Nejspíše v těchto místech stála třetí brána kláštera. Později se z tohoto mlýna přiváděla prý na Zelenou horu voda do zdejší kašny na nádvoří. Za mlýnem spatříme zděné stavení čp. 39, které bylo nejspíše klášterním špitálem (nyní slouží jako kůlna a stodola). Podél tohoto stavení vede silnice a hned za stavením spatřujeme vpravo obloukovité podjezdy a románská okna (tohle byla čtvrtá a poslední, tedy vstupní klášterní brána), jež nyní ústí do stavení čp. 37 a 39. Za nimi se zvedají zbytky jednopatrového stavení, jež spolu se stavením čp. 39 tvoří nejzachovalejší zbytky klášterních budov. Nepatrné zbytky po cisterciáckém klášteru jsou zřejmé i ve staveních čp. 58, 39, 23, 59, především ve formě gotických arkád, okének či fragmentech zapuštěných ve zdech staveních. Samotný chrám pak stál na místě stavení čp. 8, 9, a 55. Proti vchodu do návsi stojí kostel sv. Markéty, kolem něhož je hřbitov se zdí s raně gotickým portálem. Tento kostelík je nejspíše alespoň z části poboční lodí původního velechrámu, neboť zachovali se v něm zbytky starých oken a vchodů. Na návsi stojí pomník Mistra Jana Husa z roku 1925. Pod obcí je řada polozasypaných štol, které údajně vedly až na zámek. Za pozornost v obci Klášter jistě stojí i zdejší památný strom - ojedinělý výskyt Javoru Cukrového, starého přes 275let, obvod kmene 520 cm/za fotbalovým hřištěm/). Je to jedna z posledních památek na kdysi slavný zelenohorský park a zahradnictví.

Po prohlídce obce Klášter se vrátíme zpět na hráz kláštereckého rybníka a vydáme se konečně na zlatý hřeb celého výletu - vrch Zelená hora se zámkem Zelená Hora. Hned za mostem u hráze odbočíme vlevo a po modré značce směřujeme podél toku Úslavy. Zanedlouho odbočíme na lesní pěšinu (stále po modré). Pěšina směřuje stále podél paty Zelené hory a na vrcholu vpravo zanedlouho spatřujeme rozvaliny obrovských opracovaných balvanů - pozůstatek původního hradu. Brzy na to začíná u pěšiny zhruba 3 metry vysoká zeď, chránící zámek před nepřáteli. Zde je zřejmé, jak v plné zbroji bylo obtížné na původní hrad vůbec vylézt, natož ho dobít. Záhy již vyjdeme z lesíka ke křižovatce cest, přímo proti pomníku Anglických vojínů, naproti je hostinec "Na Vyskočilce", vpravo pak armádní plechová vrata do areálu zámku.
Vrch Zelená hora přitahoval zraky lidí již od pradávna a obývali ho již v letech před naším letopočtem keltové - na samém vrcholu se pak nalézal obětní kámen, kde kladli moudří zřeci oběti svým pohanským bohům. První opevněné hradební sídlo zde pak vznikalo již r. 1221, pevný hrad zde byl dokončen z pozůstatků předchozího za vlády Hynka Krušiny ze Švamberka mezi lety 1436-1454.

Pomník anglických vojínů je zde postaven na jejich počest, neboť doprovázeli anglickou princeznu Alžbětu na její svatební cestě s Fridrichem Falckým, jenž byl r. 1619 zvolen odbojnými českými stavy českým králem. Vojáci byli rozděleni po hradech, neboť ubytování činilo v Praze potíže. 6. října 1620 přitáhlo však pod Zelenou Horu ohromné vojsko (čítající několik tisíc hlav) bavorského vévody Maxmiliána, ve snaze zásobit se v tomto kraji před svým tažením na Plzeň. Na místě, kde dnes stojí onen pomník, postavil se mu na odpor malý oddíl 120ti anglických jezdců, kteří hrdinně padli ve snaze ochránit zdejší kraj - již tolik dřívějšími vojenskými průtahy zužovaný. Maxmilián se pak ubytoval na zámku. Za pomníkem spatřujeme sochu Panny Marie Bolestné, v životní velikosti, sedící a držící tělo Kristovo. Nadpis na podstavci značí, že sochu tuto "Bolestné Panně a milostivé Matce Boží Sasinské z obzvláštní pobožnosti a za rozličné dosáhnuté dobrodiní postaviti dal Josef Franz Lydl, správce zelenohorský, dne 25. března /1741/, aby ta svatá Panna kroky naše řídila a při smrti svou přívětivostí nás u Boha chránila. Nápis tento je zde vyveden ve třech jazycích /latinsky, česky a německy/. Dle nepomuckého léčitele z Moldavska Gennadija Bělova je tato socha více než přeplněna pozitivní energií a proto je dobré ji kolem podstavce obejmout. Před zdejšími plechovými vraty končila "prohlídka" zámku téměř 50 let. Vedle nich za plotem je jedna z armádních budov. Poté se vlevo za plotem nachází rovnoběžně s cestou vystavěný starý špýchar - velká sýpka tu byla zbudována za vlády Václava Vojtěcha ze Šternberka, a to roku 1670. Brzy na to vstoupíme do stínu lesa a lipové aleje. Na několika místech při cestě jsou patrné pozůstatky armádních budov, nápisy upozorňující na vojenský prostor či pletiva s ostnatými dráty. Po levé straně začíná dodnes patrné ozdobné cihlové zábradlí. Zde stojí na kamenném podstavci, ozdobeném šternberskou hvězdou a letopočtem 1705, pěkný kříž, u něhož prý stávala dříve i socha sv. Vojtěcha. Cesta dále pokračuje pod značně vysokými zámeckými hradbami, přičemž nepřítel přibližující se k hradu musel být k nim vždy obrácen bokem. Po zvláště pro starší lidi náročnějším stoupání přicházíme konečně k nynější bráně zámecké, před níž kdysi bývala ještě jedna - první hradní brána. Dodnes zachovalá druhá brána je překlenutá pravidelným obloukem a nad ní je chodba s okénky, spojující budovy stojící vlevo a vpravo. Patrová budova vlevo bývala hradním purkrabstvím. Do místností vchází se z nádvoří, kde také vedou schody do prvního poschodí, přistavěné zvenčí a opatřené stříškou. Napravo od brány stojí poschoďová, okrouhlá věž, která bývala dříve mnohem vyšší. Z části má rustiku ze 16. století, ale je mnohem starší a pochází z dob prvního hradu. V přízemním okrouhlém sklepení bývala věznice, a to již roku 1560. Přezdívaná byla "kozí dírou" a byla zrušena roku 1848. V poschodí věže nalézal se byt služebnictva. Projdeme-li branou, vstoupíme na veliké prostranství, kdysi předhradí, ohraničené na všech stranách budovami či zdmi. Za domem purkrabským nalézá se kolna a dále /podél kostela/ velká stáj pro koně, kdysi sloužící jako byty úředníků. Pravou stranu předhradí zaujímá kostel Nanebevzetí Panny Marie, obrácený k nám svým průčelím, nedávno rekonstruovaným. Kostel sv. Vojtěcha stával tu již v XV. stol. a byl založen Zdeňkem ze Šternberka r. 1464 na místě hradní kaple. V nynější podobě jej dal vysvětit Václav Vojtěch ze Šternberka r. 1688. Kostel má dvě části: přední chrámová /po barokní kazatelnu se znakem Martiniců - nyní uvnitř rotundy/ je novější, kdežto zadní část pochází zřejmě z dob původního hradu. V sakristii kostela (vpravo od oltáře) byl dle tradice přes jednu noc v roce 1449 uložen nejvzácnější český poklad - Svatováclavská koruna, zřejmě při svém tajném převozu z Karlštejna na Velhartice, aby husitsky orientovaný Jiří z Poděbrad nemohl být korunován na Českého krále.

Expozice Stavby ve stavbě Václava Fialy zahrnuje dvě monumentální sochy - stavby umístěné v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Zelené Hoře: islámský minaret (výška 8 metrů) a křesťanskou rotundu (výška 4 metry). Dále se zde nachází několik soch označených popiskami, např. socha Jeronýma z Coll.-Mans., za něhož zde byla nalezen Rukopis zelenohorský a jsou zde rovněž k zakoupení publikace a další materiály o zámku (výběr je však oproti infocentru omezenější), o působení sochaře Václava Fialy či o Rukopisu zelenohorském. V zadní části jsou mramorové desky, za nimiž jsou zazděna srdce Coll.-Mansfeldů. Vpravo od oltáře pak náhrobní kámen jediného synka V. V. ze Šternberka. V bývalých zámeckých stájích je umístěna výstava vztahující se k historii zámku, obci Klášter či další zajímavosti o Černých baronech či jiných událostech souvisejících se zámkem.
Po prohlídce expozic cesta pokračuje mezi stájí a kostelem směrem k zámku. Po pravé straně se na dveřích vedoucích do sakristie kostela dodnes nachází vyobrazená svatováclavská koruna jako upomínka na výše zmiňovanou událost. Před branou do zámku kdysi býval příkop a přes něj zdvihací most.

Raně barokní zámecká budova je postavena do tvaru podkovy a je architektonicky jednoduchá. Má dvě původní patra, třetí s oválnými okny bylo upraveno z podkroví až v 19. století. Zámek byl několikrát a důkladně přestavován, čímž z části ztratil svou původní podobu /naposledy r. 1911 a to dosti necitelně/, avšak poloha a rozložení zámeckých křídel, kostela a dalších částí zachovaly se již od přestavby z hradu, provedené za vlády Václava Vojtěcha ze Šternberka v letech 1670 až 1696. Na zámku nejsou v současnosti průvodci, avšak je zde několik ochotných pořadatelů, kteří Vám ochotně zodpoví Vaše dotazy. (prohlídky s výkladem pouze po domluvě předem pro skupiny na tel. číslech zámku).
Vchod na nádvoří nalézá se v západním křídle, je jednoduše klenutým průjezdem. V přízemí západního traktu nalézaly se byty kastelána, v poschodí obytné pokoje. Východní křídlo zámku, proti němuž stojíme průchodem na nádvoří, je ozdobeno věží, která zde zřejmě byla přistavěna v 17. století. Nynější podoba je z let 1902-03. Opatřena je hodinami, plechovým kuželem a pozlacenou bání. Ve výši druhého patra je terasa. Toto zámecké křídlo již svítí novotou a původním barevným odstínem. Jižní křídlo je hlavní zámeckou budovou, je dlouhé 68 metrů a obsahuje nejvíce místností. V 18. století byly zde přistavěny arkádovité podjezdy. Levé dveře pod nimi vedou k hlavnímu zámeckému schodišti a pravé pak k místnosti, kde nalezen byl r. 1817 Rukopis zelenohorský (zřejmě falzifikát o jehož pravost a označení za nejstarší česky psanou písemnou památku z 8.-9. stol. se vedou dodnes spory). Vejdeme dveřmi z nádvoří a vzadu u okna je vlevo původní deska označující nalezení Rukopisu z roku 1868, naproti ní starý nápis na zdi krytý sklem, v němž si úředník stěžuje na své pány /Šternberky/. (Vlevo vedou schody do podzemních sklepů, kde byl zazděn šílený Ferdinand ze Šternberka poté, co zavraždil svou matku). Vejdeme z chodbičky do první místnosti, ve které je krb a velká mramorová deska k Libušinu soudu z r. 1911 (Tak byl původně Rukopis zelenohorský nazýván, neboť jeho místo nálezu bylo řadu let ze strachu tajeno). V další místnosti, tzv. Libušině sálu, dříve kvelbu patrimoniálního úřadu, byl Rukopis nalezen. Jsou zde také staré dveře ze Šternberskou hvězdou a letopočtem 1669. Rukopis se měl stát významnou vzpruhou pro český lid v dobách národního obrození, jakožto odlesk dávné české literatury a hrdosti národa, neboť v něm zvítězí české právo před německým.
Po hlavním zámeckém schodišti vystoupáme do prvního patra, kde vlevo mohutným kamenným portálem vstoupíme do chodby vedoucí k císařským pokojům ( nejvzácnější a nejzachovalejší zámecké místnosti). Po levé straně v rohu jsou k vidění císařské toalety. První místností je pak předsíň, z níž se vstupuje do Šternberského pokoje se starým kazetovým stropem a šternberskými hvězdami (jenž byl hodovní síní). Ze šternberského sálu vstoupíme do rohového císařského pokoje, jenž býval ložnicí císaře Josefa II. a Františka Josefa I., jeho choti /známé pod přezdívkou Sissi/ a korunního prince Rudolfa. Stěny jsou pokládány safiánovými koženými tapetami se zlatým tiskem. S ním sousedí v západním traktu malý salonek, který je nad zámeckým průjezdem, a poslední místností v tomto křídle je pak Šternberský sál, ozdobený dosud zachovalou nástropní malbou, zřejmě znázorňující výpad Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Olomouce /r. 1241/, vyvedený zde za vlády Václava Vojtěcha ze Šternberka /1665-1708/. Místnost byla kdysi rozdělena o proto je také část malby na chodbě. Pokoj sloužil jako ložnice císařovně Marii Terezii, když pobývala zde v roce své pražské korunovace /1743/. Císařské pokoje jsou dodnes zachovány v této míře jen proto, že do nich měli přístup po většinou jen štábní důstojníci. Zajímavé jsou také zámecké koupelny, umístěné ve velmi silných a vybouraných zámeckých zdech. V této části zámku je také fotografická výstava J. Mareše s tématem Zelené Hory, Kláštera a okolí. Vrátíme se zpět na hlavní zámecké schodiště a další zpřístupněné místnosti jsou již až ve třetím patře zámku (ostatně věřte, že skoro všechny ostatní jsou dnes úplně stejné, neboť jsou zcela prázdné /“památka“ na Československou armádu, která objekt velmi poničila, a sídlila zde v letech 1949-1990/, a před kterou byl mobiliář převezen), které je tzv. vyhlídkové patro nepomuckou krajinou po okolí – výhled je zde opravdu unikátní. V těchto pokojích byli ubytováni vojáci.
Roku 1465 byla na zámku ve zdejším Černém sálu (rohová místnost v 1. patře východního a jižního křídla /dnes nepřístupná/) ustanovena Jednota zelenohorská (odbojný spolek 16ti katolických pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad, jenž pocházel z husitsky orientovaného panského rodu. Předákem Jednoty byl Zdeněk ze Šternberka – pán na Zelené Hoře).
Na jižní straně zámku z vnějšku býval kdysi krásný park a zahrada, která vznikla zasypáním hradního příkopu, je dosud opatřená pavlánem z 18. stol. ve stylu romantismu, přistavěným k zámku s dvěma pobočnými schodišti.

Zámek je v současnosti prezentován jako dominanta Nepomucka, která je známá ze Švandrlíkova zfilmovaného románu Černí baroni. A i když je zřejmé, že zámek má mnohem bohatší historii a již nyní po částečné rekonstrukci může nabídnout i více, pozorný návštěvník a filmový divák jistě zaznamenal spoustu známých míst, které zná z filmu Černí baroni, např. kazatelnu v kostele, z níž M. Donutil coby poručík Troník názorně předváděl, jakou kadenci má samopal, Kefalínův ráj vepřů na předhradí, průjezd, jímž prchali vojíni při příjezdu prověrkové komise, zámecké nádvoří, slavnou "gulu", kterou radil Kefalín sejmout, kancelář majora Terazkyho (= císařský pokoj), či terasu, z níž hned v úvodu filmu poklepává major Terazky před kapitánem Ořechem na své výložky a pronese dnes již zlidovělý výrok: "Čo bolo, to bolo, terazky som majorom!" …Jako zajímavost lze uvést, že zde ve skutečnosti jednotka Černých baronů nikdy nepůsobila, a byl zde umístěn pouze 1. Technický prapor (1951-56), který k pomocným technickým praporům (PTP), neboli Černým baronům, i přes jistou podobu v názvu, nepatřil. U tohoto technického praporu absolvoval svou vojenskou službu i M. Švandrlík, a skutečné poměry u PTP tak nikdy nezažil.
Zelená Hora sloužila v letech 1949-1990 jako kasárna a štáb nepomuckých vojáků. Po tu dobu zde padly za oběť stoleté cedry, barokní kašna na nádvoří, obrazy, nástěnné fresky staré i několik staletí, kompletní mobiliář zámku (např. 110.000 kusů loveckých trofejí), veškerý nábytek, sochy andělů v kostele, zámecké sklepy sloužily jako skladiště odpadu. Milionové státní částky na opravu objektu mizely neznámo kam a jen díky obecnímu úřadu v Klášteře Zelená Hora dosud stojí. U 1.technického praporu nebyli zařazeni politicky nespolehlivý vojáci (kategorie "E" = PTP), ale pouze vojáci se zdravotním omezením (kategorie "Cj" a Cd"). Štábní důstojníci obývali Císařské pokoje v prvním patře zámku, běžní vojáci pak ostatní pokoje po šlechtě. V současnosti se uvažuje o pronájmu zámku Zelená Hora francouzské společnosti CCEC, neboť malá obec Klášter - která převzala zámek v důsledku restituce v roce 1992 - nemá na jeho rekonstrukci dostatek finančních prostředků, a v části zámku by měl následně tak vzniknout hotel, zbytek bude využíván jako kulturní a společenské centrum Nepomucka.
Sestoupíme ze zámku k hostinci Na Vyskočilce. Doporučuji návštěvu tohoto hostince, kde se můžeme občerstvit či ochutnat něco ze studené kuchyně, neboť historie "Vyskočilky" je neoblomně spjatá s historií zámku a má svůj název rovněž od legendy svatovojtěšské. Na světce zde totiž údajně vyskočili dva loupežníci, v úmyslu oloupit jej. Avšak na jeho znamení zůstali nehnuti stát jako přimražení. Krčma pod hradem existovala už za Zdeňka ze Šternberka. Václav Vojtěch ze Šternberka propůjčil hostinec společně s přidruženou kovárnou kováři Popovi, do jehož dědičného vlastnictví poté Vyskočilka přešla. Již před více jak 250 lety získal ji František Knára, jehož potomkům patří dodnes /lidově se jí proto říká Knárovka/. Je známá také tím, že zde několik let žil důchodní Kovář - nálezce Rukopisu zelenohorského, když vykázán byl hrabětem Jeronýmem z Coll.-Mansfeldu ze zámku. Vydáme-li se po modré značce po silnici vedoucí souběžně s hostincem, spatříme vlevo zhruba po 20 metrech u studánky, která prý nikdy nevysychá, sochu sv. Jana Nepomuckého, naproti přes silnici pak areál vojenské nemocnice.

A vydáme se zpět k nádraží. Vrátíme se zpět k "Vyskočilce" a hned za ní odbočíme vpravo. Spatříme malebnou roubenou vilu Maria (vystoupáme-li na mýtinu nad vilkou, naskytne se nám jedinečný pohled na zámek, který teprve až odsud působí svou mohutností, avšak výhledu v létě dost brání koruny stromů). Přejdeme po silnici přes vrchol kopce (vlevo se kdysi nalézaly zámecké obory) a zhruba po 500 metrech se u kapličky s letopočtem 1879 napojíme již na známou cestu, která nás dovede až k nádraží. Čekání na vlak si lze zpříjemnit občerstvením ve zdejší restauraci "Hotel Dvorec" s příjemnou venkovní terasou, vzdálené od nádraží zhruba 20 metrů.

Pro zpáteční cestu můžeme zvolit např. rychlík R 362 PETR VOK (odjezd ze stanice Nepomuk 19:30h), který umožňuje přepravu kola jako spoluzavazadla (bez rezervace).


VÍCEDENNÍ ČI DALŠÍ VÝLETY:
Z nepomuckého náměstí či nádraží vede řada turistických či cykloturistických značek a především výlet na kole lze tak spojit třeba i v jednom dni i s dalšími zdejšími památkami, koupáním či zábavou. Např. doporučuji výstup již ve stanici „Srby“ a výlet do obce Klášter přes Bukovou horu a Dubeč (viz. níže) po zelené a následně modré turistické značce. Cykloturistické trasy Nepomucka naleznete na serveru www.nepomucko.cz
S dětmi doporučuji navštívit „Zábavní park pyramida Nepomuk“ (tel.: 371 591 336), který se nachází nedaleko místní benzínové stanice za hotelem a restaurací Pyramida. Atrakcí především pro děti je v tomto parku opravdu spousta. Malá zoologická zahrada.
Půjčovny koní, jízdy kočárem: S. Richtrová, Třebčice (tel.774 246 599); p. Balík, Dvorec (tel. 602 152 422); Manželé Pokšteflovi, Prádlo (tel. 775 260 244, http://kone.neco.cz/)

Ubytování či možnost koupání nabízí např.
- Autocamping Nový rybník (zhruba 3 km za Nepomukem směrem na Žinkovy, chatky či vlastní stany, v kempu je restaurace, obchod, kuchyňka, hřiště, minigolf či půjčovna loděk a šlapadel) tel.: 371 591 336, 371 591 359;
- Hotel U Zeleného stromu, Nám. A. Němejce 69, Nepomuk, tel.: 371 580 371
- přírodní koupaliště je v obci Čmelíny, veřejné tábořiště (zdarma) pak u rybníčku nad obcí Tojice
- aquapark Horažďovice (bazén, tobogán, skluzavky, vířivky, bazén s umělým vlnobitím – tel.: 376 511 481)

Při vícedenním pobytu lze ve zdejším regionu navštívit také např.:
Kulturní a přírodní památky: Kasejovice (Muzeum a galerie /tel.: 371 595 100 , 371 595 219/, Synagoga, židovský hřbitov, Kostel sv. Jakuba, kasejovický akát - stáří cca 250 let), Oselce (areál zámku, Pivovarské muzeum /tel. 728 124 463/), Kotouň (léčivý pramen Kloubovka), Řesanice (Kostel všech Svatých, tvrz), Žinkovy (Muzeum žinkovska, zříceniny hradu Potštejn, Obrovo hradiště z dob slovanského osídlení, zámek a park Žinkovy /vnitřek zámku nepřístupný/, gloriet v lese Františkově u Žinkov), Mileč (kostel sv. Petra a Pavla, Milečská lípa - stáří cca 420 let, chlebíčková boží muka, obelisk - bílý sloup u Mileč), Vrčeň (kostel sv. Vavřince, kaple sv. Vojtěcha, léčivý pramen Dobrá Voda, rozsáhlá soukromá sbírka železničních modelů /tel. 371 580 188/), Prádlo (poustevna "Na skalici"). Neurazy (kostel sv. Martina - hlavní oltář ze Zelenohorského kostela, čtvercová zvonice). Srby (přírodní park Buková hora-Chýlava s ojedinělou květenou) + vrchol Kámen (sídliště chamské kultury, vyhlídka přes vrcholky stromů), Dubeč u Prádla (památník sestřeleného letounu), Železný Újezd u Čížkova (rozhledna Na Skále - 672 m /výhled na Nepomucko, Plzeňsko + Radyni, Třemšín, elektrárnu Temelín, Šumavu – otevřeno za klidného počasí denně IV.-X. měsíc: 9-20h/).
Dále od Nepomuku se nacházejí : Muzeum Jižního Plzeňska v Blovicích (tel.: 377 522 208 ), Muzeum a zámek Spálené Poříčí (tel.:371 594 636 ), Dům historie Přešticka v Přešticích (tel.: 377 897 176), Měčín (muzeum hraček – slavné dřevěné skašovské hračky, tel.:376 395 133), rozhledna na vrchu Třemšín (u Rožmitálu pod Třemšínem), Horažďovice (zámek, kostel sv. Petra a Pavla, Červená brána, aquapark), Klatovy (katakomby, muzeum Šumavy, černá věž). Doporučuji také navštívit rotundu Sv. Petra ve Starém Plzenci (nejstarší celistvě dochovaná stavba na Českém území) či zámky Kozel u obce Štáhlavy, Nebílovy, někdejší vládní zámek Lnáře, vodní zámek Blatná (patří spolu s Červenou Lhotou mezi jediné 2 vodní zámky v Česku, natáčela se zde např. Šíleně smutná princezna, prohlídkový okruh uvnitř zámku+místní obora s daňkovou zvěří, možnost projížďky na koních či kočárem, tel.:383 422 934), areály zámků Lužany či Dolní Lukavice, kostel Sv. Víta v Dobřanech (významná památka barokní architektury), gotický most v Dobřanech z roku 1585, zříceninu královského hradu Radyně nad obcí Losiná, zříceninu hradu Vlčtejn (v r. 1450 na něm byla podepsána dohoda o smíru mezi Jiřím z Poděbrad a strakonickou jednotou), vodní hrad Švihov u Klatov (natáčely se zde Tři oříšky pro popelku s L. Šafránkovou), největší zříceninový komplex v Čechách – hrad Rabí u Sušice, popř. zříceninu hradu Skála u obce Radkovice, při jehož dobývání bylo poprvé v Čechách použito děl. (Mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější zámky patří Kozel a Nebílovy. Pokud není uvedeno jinak, nacházejí se památky ve stejnojmenné obci).

Poznámka: o otevíracích dobách v jednotlivých zařízeních je dobré se předem telefonicky či prostřednictvím internetu informovat vzhledem k různé provozní době, popř. se obraťte na Infocentra v okolí památek (Nepomuk/tel.: 721 418 768; Spálené Poříčí/tel.: 605 368 410; Kasejovice/tel.: 371 595 140; Žinkovy/tel.: 603 867 597 ; Plzeň/tel.: 378 035 330,378 032 750; Horažďovice/tel.: 376 513 666; Klatovy/tel.:376 347 250; Přeštice/tel.: 377 981 282)
(více o památkách Nepomuku či o Nepomucku na stránkách http://www.czech-tour.cz/ či v historicko-turistickém průvodci s názvem Zelená Hora a Klášter u Nepomuku – http://www.zelenahora.cz/kniha2.htm).
Přejeme Vám příjemný výlet a mnoho krásných zážitků.
Zpracoval: Pavel Motejzík

Naposledy upravil: Beránek Filip (25.08.2010)

 


 

Specifikujte cíle:

Mapa okresů

TachovDomažliceKlatovyRokycanyPlzeň-severPlzeň-jihPlzeň-město

Název 

Okres 

Typ