Plzeňský kraj - turistů ráj

lupa

pondělí, 30 duben 2018 10:20

Městská opevnění

Napsal(a)
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Historické opevnění Stříbra chránilo ojediněle město i předměstí


Díky své terénní konfiguraci náleží Stříbro k nejmalebnějším západočeským městům a navíc
oplývá řadou památek. K nejvýznamnějším ukázkám středověké městské fortifikace
v Plzeňském kraji patří stříbrské opevnění. Hradby, které obklopují samotné městské jádro,
jsou po přestavbách ze 14. a 15. století. Jejich zbytky jsou zachovány v parku a na jižní straně
města. Opevnění tzv. Nového města, které vzniklo ohrazením jižního a západního předměstí v
průběhu 16. stol., se zachovalo o poznání lépe. Jeho nejvýznamnějším pozůstatkem je brána s
mostem vystavěná v letech 1555 – 1560 (viz samostatné heslo v technických památkách).
Vstup do Nového města, zpřístupňovala od východu tzv. Koubkova branka, vystavěná na
náklady mlynáře Koubka v roce 1574. Její patrová stavba je vystavěna na obdélném půdorysu
a prolomena branou s pískovcovými ostěními. Z vnější strany vystupuje dřevěná pavlač
nesená krakorci. Dalším výrazným zbytkem předměstského opevnění je mohutná tzv.
Husitská bašta. Válcová bašta nedaleko starého hřbitova byla kolem r. 1705 přestavěna na
obytný objekt. Mezi památky této kategorie je počítána také tzv. Židovská branka v
jihovýchodní části města. Jedná se o prostou valeně klenutou branku z 2. poloviny 18. století,
která zpřístupňovala židovské ghetto. S opevněním, které jako ve Stříbře chránilo vlastní
město i předměstí, se u českých měst setkáváme jen výjimečně.

Starobylé a netradiční opevnění Tachova

K významným památkám, které dodnes město Tachov charakterizují, patří městské hradby a
věže. Tvoří neodmyslitelnou siluetu jeho historického jádra. Opusťte ale vžité představy o
hradbách doplněných dřevěnými ochozy propojenými se zastřešenými věžemi. Tachovské
hradby totiž zřejmě žádné ochozy neměly. Obdobná opevnění se nalézají na severu Německa
v Braniborsku! Fortifikace oproštěná od doplňujících dřevěných konstrukcí měla řadu
předností. Zcela odpadla nákladná údržba a obnova dřevěných částí opevnění a na minimum
byla snížena i zápalnost obranných konstrukcí. Především ale bylo možné toto opevnění
bránit s poměrně malým počtem obránců, protože mělo hustě vybudované věže. Přesné
datování tachovských hradeb je zatím předmětem diskuze. Nejnovějším stavebně historickým
rozborem jsou datovány do období již kolem r. 1300. Historické prameny se o městském
opevnění zmiňují jen okrajově, poprvé až v roce 1558. Opevnění svoji funkci ještě v období
třicetileté války, aniž by bylo výrazněji upravováno. V průběhu 19. století byly odstraněny
některé části hradeb a hlavně tři hlavní brány, zanikl i příkop okolo nich. Přesto jsou jejich
pozůstatky impozantní. Nepravidelný kruhový půdorys středověkého Tachova uzavírala
nejméně 8 - 10 m vysoká a 140 - 150 cm silná okružní hradba s 26 věžemi. Dodnes
napočteme celkem 21 zachovalých věží, případně jejich viditelných fragmentů. Věže
dosahující nadzemní výšky 11 - 14 m jsou směrem do města otevřené. Jejich poslední patro
věží tvořila předprsní zídka prolomená otvory střílen. Každá z věží byla samostatně
přístupným obranným prvkem. Spojení mezi nimi zajišťovala úzká ulička vedená při
hradbách po celém obvodu města. Zbytky tohoto koridoru širokého 2 - 4,5 m jsou dodnes na
západní straně patrné.

Klatovy dosud obklopují hradby

 

 

Pěkným příklade dosud zčásti zachovalého městského opevnění je v Klatovech. Jsou součástí
parkové úpravy a přímo vybízejí k procházce. Opevnění města Klatov je většinou datováno
do období těsně po založení města, nověji do počátku 14. století. Vývoj opevnění byl velice
složitý a jeho zdokonalování i opravy po častých požárech probíhaly až do 1. poloviny 18.
století. V 19. století zanikly městské brány. Zbytky klatovského opevnění se dají nejlépe
sledovat na východní straně, kde jsou poměrně dobře dochovány oba pásy hradeb.
Z dosud zachovaných bašt stojí za zmínku okrouhlá věž, vystavěná kdysi v jihovýchodním
nároží vnitřní hradby. Spodní část zdiva okrouhlé věže se rozšiřuje v mohutný skarp, šikminu
v síle 130 - 150 cm, která obepíná celou věž. Toto rozšíření, které mělo zabránit podkopání
věže obléhateli a zamezit jim přístup k patě zdiva, je v Čechách poměrně vzácné a známe je
spíše z francouzské pevnostní architektury. Severně odtud v sadech stojí další z dobře
zachovalých věží, které výrazně převyšovaly vnitřní městskou hradbu. Jen malý kousek od ní,
za nově prolomeným průchodem, stojí spodní část mohutné čtvercové věže, dnes využívané
jako čajovna. V těchto místech je nejlépe zachován prostor vnitřního příkopu, proměněný v
park, i vnější hradba. Svým štíhlým konickým tvarem je velice pozoruhodná a pověstmi
opředená bašta nazývaná Okrouhlice. Na severozápadní straně je zachován pás vnější městské
hradby s půlkruhovými baštami. Na západní a jižní straně města přežívají jen zbytky hradeb a
bašt, patrné na dvorcích městské zástavby. Při jihovýchodní hraně opevnění v prostoru za
bývalým dominikánským klášterem stojí jedna z nemnoha dochovaných hranolových věží.

Černá věž
Z ochozu věže, který je v letní sezóně po 226 schodech přístupný veřejnosti, se
otevírá překrásný pohled na bezprostřední okolí města a pohoří české i bavorské Šumavy. Při
troše štěstí je možné spatřit i Alpy. Kde. No přece ze slavné Černé věže v Klatovech. K její
stavbě přikročila městská rada r. 1547. Věž, opatřena hlásným, měla zvýšit bezpečnost města
proti častým požárům a zároveň vytvořit centrální bod městské fortifikace, z něhož bylo
možné přehlédnout a ovládat celé město. Nová, zdaleka viditelná dominanta měla městu,
které se tehdy počítalo k nejbohatším na českém západě, dodat patřičné okázalosti a
symbolizovat jeho moc a bohatství. Dokončení smělého podniku se kvůli finančním potížím
prodloužilo nakonec na 10 let. Pro staveniště věže a s ní budované radnice byly použity
stavební parcely tří vykoupených měšťanských domů, které stály v ideální poloze na
nejvyšším místě náměstí. Černá věž se svým 3 m silným zdivem je fortelným zednickým
dílem v tom nejlepším slova smyslu a je jisté, že přetrvá ještě několik staletí.

Městská věž v Domažlicích je středoevropským unikátem
Šikmá domažlická věž přiláká k návštěvě tisíce zvědavých turistů. Z jejího přístupného
ochozu se rozprostírá překrásný rozhled po městě i jeho okolí. Naproti tomu motivy z branské
uličky patří k nejoblíbenějším domažlickým námětům malířů a fotografů a perfektně
zachovaná Dolní brána patří mezi symboly starobylého města. Tak dnes můžeme obdivovat
domažlické městské středověké opevnění. Výstavba hradeb byla zahájena patrně současně s
vysazením města. Výslovně jsou městské hradby v Domažlicích uváděny již v roce 1287 a na
konci 13. století byla impozantní městská pevnost dokončena. Ze samotných hradeb už se
toho moc do dnešních časů nezachovalo. Jiné významné objekty opevnění však stojí.
Důležitou funkci strážní hlásky plnila městská věž, symbol Domažlic, která byla později
připojena ke kostelní stavbě. Většinou je považována za věž kostelní, vybudovanou jako

součást raně gotického chrámu. Druhý kostel s válcovou věži, vystupující svým půdorysem z
nároží svatyně, bychom v Čechách ale mamě hledali. Je zcela zřejmé, že zde byly spojeny v
jeden celek stavby, s jejichž spojením se původně nepočítalo. Věž, snad postavená v roce
1545, nemá ve střední Evropě analogie. Zároveň je vystavěná na mělkých základech, a tak je
z kolmé osy vychýlena o 60 cm. Nejpozoruhodnější a dosud dobře zachovanou stavbou
městského opevnění je Dolní, dříve též Pražská brána, vysoká 20 metrů. Její stavba je
výsledkem jediné raně gotické fáze, která po staletí zůstala ušetřena výraznějších úprav.
Všimneme si bohatě profilovaného vnějšího portálu, který je vertikálně proťat širokým
zářezem, ve kterém se pohyboval hřeben uzavírající bránu. Dalším objektem je zachovalá
malebná branka, která sloužila pouze vnitřnímu provozu města a spojení s Bezděkovským
předměstím.

Středověké opevnění Rabštejna
Při návštěvě údajně nejmenšího evropského městečka si můžeme povšimnout i pozůstatků
zdejšího středověkého opevnění, které navazovalo na zdejší v Čechách unikátní dvojhrad.
Opevnění bylo vystavěné v 2. polovině 14. století Pluhy z Rabštejna. Dnes se z městského
opevnění, jehož obvodová hradba s baštami podle Vogtovy veduty z r. 1712 obklopovala
město, se zachovala zřícenina předbraní půlkruhovitě vypjatého směrem k přístupu, které bylo
součástí Dolní brány mající podobu průjezdní hranolové věže. Ze samotné pobořené Dolní
brány je zachována komorová střílna ve výšce 1. patra.

Druhá nejstarší městská brána v ČR
Druhou nejstarší městskou bránu v České republice najdeme v Horažďovicích. Nazývá se
Pražská brána nebo také Veliká či Červená a patří rozhodně k těm nejzajímavějším v
Čechách. Brána vznikla jako gotická ve druhé polovině 13. století. Přestavěna byla ve 14.
století, avšak k jejímu zvýšení nebo novostavbě horní části došlo až v průběhu 15. století.
Vnitřní brána byla doplněna před braním, v čele brány byl pravděpodobně ve čtyřicátých
letech 15. století zbudován mohutný barbakán. Ten byl zbořen v roce 1837. Město samotné
bylo opevněno již na konci 13. století. Hradební linie po svém obvodu obsahovala dvě brány a
fortnu, později byla doplněna další branou. Hradební pás byl dlouhý zhruba 1,3 km, po
pozdějším zpevnění měly hradby celkem 12 bašt. Dodnes jsou zachovány hradební zdi na
východní straně strana s poloválcovou věží, v severovýchodním ohybu pak dvojboce
uzavřená bašta, na jižní straně výpadní branka k řece Otavě. A nesmíme zapomenout i na
malebné ruiny spodní části Prachatické brány se zachovalými hrotitými portály.

Rokycany mají překvapivě zachovalé pozůstatky středověkého opevnění
Turisty neprávem opomíjené město Rokycany ve skutečnosti skrývá ve svém historickém
středu řadu památek. Patří mezi ně i výrazné pozůstatky někdejšího městského opevnění po
obvodu středověkého jádra města, a sice úseky hradební zdi na západě, severu a východě, dvě
polokruhem vyklenuté bašty situované na západní straně jádra a také pozůstatky tzv. Pražské
brány a vedlejší okrouhlé bašty. Jedním z markantnějších pozůstatků bran městského
opevnění je tzv. Branka, nacházející se na severní straně středověkého jádra lokality. Původně
šlo zřejmě o výpadní branku z opevněného kostelního areálu a pozdějšího městského hradu. V
sousedství kostela Panny Marie Sněžné lze jako součást domu spatřit tzv. fortnu. Dochované

úseky hlavní hradby, před níž probíhal příkop a val, jsou asi 5 m vysoké a přibližně 130 cm
silné. Je zachována především na severozápadní straně historického jádra.

Městské opevnění v Sušici
Návštěvník města jistě nepřehlédne část středověkých hradeb za budovou muzea. Není ta
však jejich jediný pozůstatek. Město Sušice mělo opevnění, skládající se ze dvou pásů hradeb.
První – vnitřní – hradby, dovolil městu postavit král Jan Lucemburský v roce 1322. Hradba
byla 120 cm silná a až 7 metrů vysoká, opatřená cimbuřím. Její fragmenty se uchovaly okolo
celého městského jádra, s výjimkou jižní strany. Žádná z bran se nedochovala, zbořeny byly v
polovině 19. století. Dochovala se ale výrazná fortna na východě, vedoucí k řece. Druhý pás
hradeb byl přistavěn za krále Vladislava Jagellonského ve vzdálenosti 27 až 40 m před vnitřní
hradbou. Tato hradba se zachovala především ve zdech domků, které k ní byly přistavěny.
Bašta této hradby se dochovala u starého židovského hřbitova nad potokem Roušarkou.

Ukryté městské opevnění Plzně
Historické jádro města ukrývá několik zákoutí, kde se můžeme setkat s výraznými pozůstatky
kdysi slavného téměř nedobytného městského opevnění. Jen se pořádně rozhlédnout. Zděné
opevnění Plzně je doloženo k roku 1322. Hlavní hradební zeď byla dokončena asi v první
třetině 14. století. V letech 1427, 1431 a 1433-34 husité marně obléhali dvojité zdi,
obklopené vodním příkopem napájeným z Radbuzy. Město bylo prve dobyto až roku 1618
stavovským vojskem Arnošta Mansfelda. Bourání opevnění začalo roku 1795, v 19. století
purkmistr Martin Kopecký (1828-1850) rozhodl hradby zbourat úplně. Na uvolněném
prostranství se zřídily povětšinou sady. Nejviditelnějším pozůstatkem starých hradeb je asi 40
metrů dlouhá zachovaná část s několika střílnami na východní straně centra, nedaleko
masných krámů z 13. století. Za povšimnutí především úsek starých městských hradeb délky
asi 27 metrů za Pivovarským muzeem. Za parkánovou zdí ze 17. století s obloukovou římsou
leží asi 8 metrů široký parkán, přístupný novodobým schodištěm a nad ním se tyčí úsek
středověké městské hradby do výše asi 7 metrů. V podzemí budovy Západočeského muzea se
pak ukrývají zpřístupněné základy půlkruhové bašty. Dochovala se nám i tzv. Branka,
původně průjezdní věž před předbraním již zbořené Litické brány. V průjezdu brány se
zachovaným původním gotickým lomeným obloukem je zachován velký prostor, sloužící
zřejmě k bezpečnostním účelům. Průjezd slouží zároveň i jako expozice malého lapidária.
Novější a jediný zachovaný úsek plzeňské pevnosti se dnes nalézá nad vodami umělého
jezírka v prostoru tzv. Mlýnské strouhy. Jde o zachovaný barokní bastion z let 1645 – 1650.

Číst 24 krát
Více z této kategorie: « Lázně a wellness

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.