Plzeňský kraj - turistů ráj

lupa

Zažij kraj jako Turista

kategorie turista header

Za tajemnými poustevníky a proboštstvím v Brdech

Od roku 2016 se rozloha Rokycanska zvětšila o několik katastrálních území ze zaniklého vojenského újezdu Brdy a na jeho území se tak dostaly významné a trochu i tajuplné pozůstatky benediktinského proboštství s kostelem sv. Jana Křtitele v blízkosti Hořejšího padrťského rybníku.

Podle místního lidového podání zde podle starých zápisů již v roce 1084 žilo osm poustevníků, kteří si tu postavili dřevěný kostelík a žili zde v přísném odříkání a samotě. Postavili zde dřevěný kostel ke cti sv. Jana Křtitele. Nekriticky pak další autoři vyvozovali teorie o kolonizaci jižní části Brd již v 11. století. Zdejší benediktinskou poustevnu připomíná v 17. století ale i jezuita Jiří Crugerius. Poustevna prý byla od roku 1200 až do pohromy roku 1421 benediktiny zušlechťována a její dobrá pověst se šířila mezi obyvateli široko daleko. Její asketové prý podléhali opatovi z významné poustevnické lokality Svatého Jana pod Skalou. Zda tedy existovala zdejší poustevna již v roce 1200 nelze potvrdit ani vyvrátit. I současní autoři se přiklánějí k názoru, že zde mohlo existovat eremitorium vydržované Protivou z Rožmitálu, pravděpodobným zakladatelem zdejšího proboštství někdy v letech 1320–1350. První výslovná písemná zmínka o zdejším proboštství však pochází až z roku 1385. I přes pozdní založení proboštství v Teslíně (někdy též Baštíně) měl výběr místa pro zřízení pobočného domu ostrovských benediktinů nejen praktický, ale i spirituální rozměr s porozuměním pro poustevnický život, protože zásada poustevnického života byla u českých benediktinů uplatňována ještě ve 14. století, kdy u nás probíhala druhá etapa šíření jejich mnišství. Není tedy jisté, kdy zde na neobydleném místě vznikla poustevna, poustevník začal kácet les a na vykáceném místě postavil dřevěnou kapli. Na existenci starší poustevny pak možná zareagoval majitel zdejšího panství Protiva z Rožmitálu, který ji obdarovává. Taková praxe je u benediktinů doložena jak v okolních zemích, tak i v našem prostředí. Možnou existenci zdejší poustevny nám připomíná i samotné zasvěcení kostela sv. Janu Křtiteli, který je považován za otce poustevnictví a jehož obliba se odráží v řadě poustevnických legend. Zánik zdejšího proboštství s kamenným kostelem, které se z poustevny vyvinulo, líčí Jiří Crugerius roku 1669: „7. února 1421 některý voj husitského vojska zamířil také k teslínskému proboštství a spálil zdejší poustevnu i s nevelkým kostelem.“ Ještě v roce 1900 je publikována fotografie s posledními pozůstatky zdiva kostela, dnes bývalou poustevnu a posléze proboštství a jeho kostel připomínají už jen výrazné terénní pozůstatky. Současná populárně naučná literatura uvádí, že lokalita byla zřejmě poutním místem. Odvozuje to z benediktinského kultu sv. Jana Křtitele, který dal vzniknout ne zcela vzdáleným poutním místům s poustevnami ve Svatém Janu Pod Skalou a na Velízu.

Luděk Krčmář