Dávno již ztratila svůj zlatavý nátěr, a tak jako jediná v řadě září jako stříbro. Od častého dotyku návštěvníků je celá vyleštěná. Kdo se jí totiž dotkne, tomu přinese štěstí. A tak se jí dotýkají studenti před zkouškou, novomanželé při odchodu z radnice, prostě stovky lidí každý den. Je dodnes záhadou, proč právě dotyk na hlavičku 11. andělíčka přináší štěstí. A proč zrovna 11. andělíček, když 11 moc magické číslo není. Odpověď na otázku neznáme. V literatuře se ale objevil možný příběh, který se snaží záhadu vysvětlit. Je pěkný, vychází z historické skutečnosti a tak trochu i „zdomácněl“ v myslích Plzeňanů. Můžeme se s ním tedy ve zkratce seznámit. V roce 1739 se v měla v Plzni uskutečnit zajímavá událost – katovská svatba. 2. srpna ohlásil pan děkan poprvé z kazatelny bartolomějského chrámu, že v stav manželský hodlá vstoupit Jakub Onesorch, popravní mistr z královského města Rakovníka s pannou Dorotou, pozůstalou dcerou po již zesnulém plzeňském katovi Janu Husovi. Svatba vzbudila ihned velkou zvědavost mezi Plzeňany. Konala se 31. srpna. Na náměstí se sešlo mnoho zvědavců a okukovali. Bylo také co. Svatebčané vešli do chrámu a ženich musel zůstat venku. Přesto že se ženil, do kostela jako nečistý nesměl a měl v kostele zástupce. Obešel tedy kostel a poklekl k motlitbě u mříží Olivety. Hodně zvědavců ho sledovalo. Když se domodlil, aby snáze vstal, chytil se levou rukou mříže – právě za hlavičku 11. andělíčka zleva. Pro pověrčivého člověka té doby to mohlo být znamení, že čeho se dotkl kat, může přinášet štěstí, tak jako například mandragora, provaz z oběšence, zaječí pacička, kousek nevěstina závoje apod. V té době se tomu opravdu věřilo. Co se týče plzeňského andělíčka, jedná se pouze o spekulaci, i když výše uvedená svatba se v Plzni opravdu udála a je zapsaná v matrice chrámu sv. Bartoloměje. A jelikož se jednalo o mistra popravčího, tak ne chronologicky mezi ostatními, ale odděleně na posledním listě matriční knihy.

Luděk Krčmář