Chodská keramika
Po třicetileté válce se Chodsko stalo hrnčířskou oblastí; keramika se vyráběla hlavně v Domažlicích, Hostouni a Kolovči. Zdejší výrobky se staly velmi populární a místní keramika dodnes zdobí nejen české domácnosti, ale i domácnosti našich sousedů.
Historie výroby keramiky v této oblasti sahá již od 18. století a tehdy vznikly i tradiční vzory – bílé linky na červenohnědém podkladu. Tento vzor byl tak populární, že se stále používají, byť zde v poslední době nabízejí i moderní verze dekoru. Jinak je tomu s keramikou klenečskou; co dnes považujeme za její tradiční vzhled, jsou motivy poměrně nové a navíc vytvořené na objednávku. Když v roce 1920 vzniklo „družstvo pro chodský svéráz a lidovou kulturu“ Chodovia, zapojili se do něj i místní hrnčíři.
Krátce poté se sem z Kunštátu přistěhoval keramik František Míča, který se snažil vymyslet vzor, který by místní svéráz skutečně vystihoval. Spojením motivů z chodských krojů a známých dekorů keramiky z různých oblastí se ve třicátých letech 20. století dostaly na džbánky a pucláky rudé máky, zlaté klasy a modré pomněnky. Nápad se rychle ujal, později byl doplněn o černý podklad a dodnes se těší velké popularitě. Dnes se vyrábí jak keramika zdobená barevnými květy na bílém nebo černém podkladu, tak keramika modrobílá a poslední dobou i hnědobílá.
