Poutní místo Svatá Anna u Pořejova

Jižně od Tachova, v místech, kam zabloudí jen málokdo, leží pozůstatky zaniklého Pořejova. Jediné, co z něho viditelněji zbývá, je poutní kostel sv. Anny na návrší nad ním. A šeptá se, že toto poutní místo má magickou moc.

V roce 1660 nechala majitelka pořejovského statku Veronika Kateřina Alsterová jako výraz díkůvzdání za své uzdravení na tomto místě založit nový poutní kostel. Ve farářských relacích z roku 1676 je uváděna úcta ke zdejší milostné soše svaté Anny.

‍

Poslepované kousky historie

Farář však dodává, že ani ze spisů ani z pamětí lidí není zřejmé, od kdy je úcta projevována. Zřejmě tomu tak bylo již ve staré kapli. Z roku 1725 pochází drobný tisk informující o zázracích, které se údajně staly u poutního kostela. O chod osamoceně stojícího kostela a poutníky se starali poustevníci z poustevny, která je zde v 18. století doložena.

Za josefských reforem byl poutní kostel roku 1786 zrušen a ponechán zkáze. V letech 1808-1811 byl na náklady okolních obcí znovu opraven a vysvěcen. Po roce 1945 byl kostel opuštěn a městečko pod ním do 70. let 20. století zaniklo. Nevyužívaný kostel je dnes v katastrofálním stavu a patří mezi nejohroženější svatostánky na území plzeňské diecéze. Jeho zřícením zanikne nejen poslední památka po obyvatelích Pořejova, ale i dávné poutní místo.