Pivovarnická tradice

Privilegium vaření piva, finančně velmi výnosné, povolovalo držiteli prodávat pivo v jeho vlastním domě. Vrchně kvašená piva však měla velmi proměnlivou kvalitu. Výtky ohledně jejich nevalné úrovně došly tak daleko, že v roce 1838 bylo údajně na plzeňské náměstí vylito 36 sudů piva, které bylo uznáno za k pití nevhodné, a dokonce zdraví škodlivé. Snaha o vlastní kvalitní pivo přivedla plzeňské právovárečníky k nápadu založit nový pivovar a povolat do něj sládka, který by v něm uvařil pivo lahodné chuti.

A tak do Plzně v roce 1842 dorazil bavorský sládek Josef Groll, který dostal jednoduchý úkol. Uvařit kvalitní a chutné pivo. Sládek se pustil do díla a 5. října 1842 spatřila světlo světa první várka plzeňského ležáku. Chuti tak výjimečné, že údajně překvapila i samotného Grolla. Zda za tento mimořádně lahodný mok mohla sládkova šikovnost, místní podmínky či souhra náhod, není dnes vůbec důležité. Podstatné je, že položila základ pivu tak chutnému, že tento spodně kvašený plzeňský ležák se velmi záhy začal těšit velké oblibě nejen v Plzni, ale i daleko za hranicemi.

Plzeňské pivo se stalo prototypem nového druhu piva známým jako pils a napodobovaným po celém světě. I proto si majitelé Měšťanského pivovaru nechali zapsat ochrannou známku Pilsner Bier, kterou dnes pod názvem Pilsner Urquell zná celý svět.